Jak to celé začalo?

Na začátku roku 2013, chvíli po té, co jsem opustila své zaměstnání průvodkyně na zámku, jsem hledala vhodné pracovní místo. Moc jsem si přála práci, kde bych pomáhala lidem, kteří ji potřebují. Po sedmiletém dálkovém studiu na VOŠ sociální práce a Evangelické fakultě Univerzity Karlovy, jsem zatoužila konečně zužitkovat získané vědomosti a dovednosti.

 

Jednoho jarního dne

Právě když jsem řídila auto a přemýšlela o své budoucnosti, mě z čista jasna napadlo: „DOBROVOLNICTÍ“, jen toto jediné slovo.   O dobrovolnictví jsem v minulosti něco četla, avšak velice málo v porovnání s tím, co jsem se o tomto fenoménu později dozvěděla z internetu. Postupně se mi začalo připomínat ono kouzlo dobrovolnictví, jež jsem zažívala při návštěvách seniorů v Domově důchodců a v Ústavu sociální péče v Krásné Lípě. Tato setkávání s pacienty jsme podnikali v rámci služby Apoštolské církve, která je řadu let mým „duchovním domovem“.

 

Co následovalo?

Po konzultaci s vedením mé církve jsem tento zážitek přijala jako „povolání od Boha“ a hledala další ukazatele. Postupně jsem získávala odvahu podnikat další nezbytné kroky k naplnění této vize. Musela jsem předložit návrh spolupráce varnsdorfské nemocnici-LDN, navázat kontakty s Národním dobrovolnickým centrem a Dobrovolnickým centrem v Ústí nad Labem, vymyslet jméno a logo, nechat vytvořit webové stránky, absolvovat školení pro management dobrovolnictví, vytvořit žádost na Ministerstvo vnitra o akreditaci programů, napsat žádosti o dotace atd..

 

Proč zrovna LDN ?

Oddělení LDN ve varnsdorfské nemocnici je jediným soc. zařízením v našem městě a vzhledem k umístění na okraji města většině občanů z dohledu. Ale právě zde se nachází generace, která byla běžnou součástí životů většiny z nás, naši sousedé, prodavačky z našich obchodů, celníci, učitelé, kuchařky, jež nám jako dětem vařily, apod.

Myslím, že je naší zodpovědností s úctou ke generaci našich babiček a dědečků přispět byť i malým činem k jejich potěšení v tomto náročném období, kdy se lidé musejí smířit s často razantní změnou v jejich životech. Pevně věřím, že i přes velkou snahu vedení nemocnice a zdravotního personálu existují další možnosti, jak zdejším pacientům zpříjemnit jejich pobyt. Velmi mi záleží na tom, jak zde tato generace prožívá jednu ze svých životních etap.

 

Proč zrovna doučování dětí v rodinách?

Nároky, které dnešní školství na děti klade, ne všichni bravurně zvládají. Věřím, že investice do dětí se vyplatí. Ať už jsou důvody, které vedou k horšímu prospěchu jakékoliv, každá hodina pozornosti, výkladu, procvičování nebo naslouchání má smysl. Děti, které ve škole zažívají neúspěch, potřebují kompenzaci v podobě zakušení úspěchu a pochvaly. To je možné právě při individuální péči, která je takto cílená.

 

A je tu finále a zároveň start.

Cesta k existenci Dobrovolnického centra byla dlouhá, náročná, byla tajemná, plná pochybností a výher, Pán Bůh ji však celou žehnal a dobrovolnické centrum se dvěma zaměřeními existuje. Je tu začátek něčeho nového v našem městě a já jsem moc ráda, že u toho mohu být. Nyní je nutné říci, že bez dobrovolníků být centrum nemůže, budu a jsem vděčná za každého dobrovolníka, za každou podporu i přízeň.

                                                                                                                                              Petra Šimková